NEKOREKTNĚ

Oblíbená motivační hesla typu „Změnou sebe dosáhneš čehokoliv“ nebo „Každý by měl být rád za to, co má“ atd. všichni dobře známe. Jsou oblíbená, společensky korektní, hezky se poslouchají a jsou schopná navodit příjemnou iluzi dobrého pocitu. Mají jen jeden drobný nedostatek – pro reálný posun jsou spolehlivě neúčinná.

Vzhledem ke své neutralitě a společenské korektnosti jsou tato hesla určena společenské většině. Nekorektním synonymem pro výraz „společenská většina“ je výraz „průměr“.

DEFINICE PRŮMĚRU

Průměr je nejpočetnějším vzorkem každé společnosti/kolektivu. Je charakteristický svým způsobem myšlení, vedoucím k zachování vymezené stejnosti a podobnosti všech členů společnosti/kolektivu.

Průměr má svá kolektivní pravidla, která určují, co je a není správné, co si kdo zaslouží či nezaslouží, co je nebo není možné chtít atd. Těmito pravidly se průměr nejen sám řídí, ale jejich dodržování také striktně vyžaduje.

Držet se při zemi, nevyčnívat, potlačit a ignorovat vše negativní, předstírat, že to neexistuje a raději si něco „pěkného“ namluvit.

Iluze „pozitivního myšlení“ i za cenu ztráty možnosti změnit stávající realitu je společným tmelem širokého průměru, udržujícím jeho konstantní homeostázu.

Všeobjímající láska, mocný vesmír, štědrá příroda, svět jako Disneyland, kde se mají všichni rádi. K tomu kolektivně „logické“ argumenty typu: „je lepší být chudý a zdravý než bohatý a nemocný“…
Ano, tohle všechno, resp. iluzi toho všeho, můžeš mít – dokud se řídíš pravidly, akceptuješ svoji přiřazenou roli, nechceš víc, nemíříš výš a nepředstavuješ pro své současné okolí konkurenční hrozbu.

MÁŠ TO JINAK?

Jenomže co když to máš v hlavě a v srdci trošku jinak?
Co když přemýšlíš tak, že je lepší být bohatý a zdravý než kterákoliv ze tří zbývajících kombinací? Když nevěříš, že se věci samy nějak spraví?
Když ti přijde absurdní vynakládat obrovské množství energie do budování iluze, které chceš věřit, zatímco tu stejnou energii můžeš vynaložit do budování reality, kterou chceš žít?
Co když cítíš, že chceš víc, zasloužíš si víc a můžeš mít víc, než stanovuje společenská laťka průměrnosti?

Pak zapomeň na všechna pravidla a vzorce, jimiž se řídí průměr…