Spousta lidí investuje enormní množství úsilí i času, aby strach potlačili, necítili, neměli… ostatně tak, jako u každé negativní emoce.

Taková snaha je ovšem nikoli pouze zbytečná, ale ve své podstatě velmi kontraproduktivní.

Proč?

1) Potlačená emoce nikam „nezmizí“ a není-li využita konstruktivně, přesouvá se zpět do podvědomí, kde působí destruktivně na člověka samého i na jeho okolí.

2) Úsilí a čas investované do potlačení strachu mohou být konstruktivně využity při řešení situace, z níž strach vychází. Namísto toho byly vyplýtvány na vymýšlení přijatelné iluze a argumentů.

3) Situace, jejíž řešení si mozek vysláním této emoce vyžádal, zůstává nezměněná (což může být, zejména v případě strachu, docela problém).

Jak ke strachu přistupovat?

Strach je jedna z nejsilnějších (největší budivý potenciál) a také nejstarších emocí, vycházející přímo z pudu sebezáchovy (sublimovaný strach se dále mění v agresi). Mozek nás jejím prostřednictvím upozorňuje na riziko či ohrožení ze situace plynoucí (ohrožení nejen života či zdraví, ale také vlastní důstojnosti, sebevědomí, společenského postavení atd.) a nutí nás jednat.

Namísto co bychom se snažili svůj mozek přesvědčit, že „nemáme strach“, je mnohem efektivnější mu vyhovět a opravdu začít jednat: Vyhodnotit parametry situace, zvážit REÁLNOU míru rizika a vymyslet možnosti, jak tato rizika eliminovat nebo zredukovat na přijatelné minimum. V případě, že je míra rizika pro nás stále nepřijatelná, můžeme situaci po důkladném zvážení opustit (to můžeme koneckonců vždy, ovšem ne vždy je to k našemu prospěchu).

Již při samotném vyhodnocování situace (konstruktivní činnost), dochází ke spalování příslušné emoce. Další činností spočívající v eliminaci rizik (např.: tvrdě trénuji na fyzické testy, důkladně se připravuji na zkoušku/pohovor/utkání/vystoupení atd.) dochází k dalšímu spalovaní příslušné emoce a zejména energie v podobě budivého potenciálu, který je na ni navázán. A touto činností, jíž předcházelo přijetí, nikoli potlačení strachu, zcela zásadně měníme původní parametry situace a otáčíme je ve svůj prospěch (člověk, který se bojí méně či předstírá, že se bojí méně, nikdy nedá do přípravy tolik).

Znal jsem „borce“ co „neměli strach“. Všichni do jednoho shořeli jak papír (pozn.: obrazně řečeno). V kritické chvíli zjistili, že strach má ve skutečnosti je a okamžitě vzdali či ani nenastoupili nebo podali naprosto otřesný výkon.

Svému strachu, stejně jako dalším emocím, jdi vždy naproti. Přijmi ho, vyhodnoť a konstruktivně využij. Pořád budeš mít strach, ale strach nikdy nebude mít tebe!

J.S.