Láska a nenávist jsou sestry s rozdílnou polaritou emočního náboje.

Pokud někoho nenávidíme: soustředíme se na něj, myslíme na něj, analyzujeme jeho vlastnosti, dáváme mu obrovské množství pozornosti a emocí, máme jej v hlavě i v srdci, je s námi takřka na každém kroku.

Nenávist nás ovšem na rozdíl od lásky ubíjí a „žere“ zevnitř. Přesto má i tato, ryze negativní emoce, svůj účel a význam:

Mozek nás jejím prostřednictvím upozorňuje na zásadní rozpor v hodnotovém systému a na nebezpečí z toho plynoucí. Mobilizuje nás, brání nám upadnout do role oběti, brání nám přijmout standardy zcela neslučitelné s naší přirozeností. Analyzuje vnější i vnitřní znaky dotyčného, aby si z nich vytvořil vzorec, který v budoucnu použije pro rychlejší a efektivnější identifikaci a vyřešení podobné situace.

Při prožití nenávisti zažíváme příliv značného množství energie, která má zajistit odpovídající akci v podobě ELIMINACE hrozeb z dotyčného plynoucích.

Problém nastává v okamžiku, kdy z naší strany k žádné akci nedojde = když nejsme schopni situaci uzavřít, zaujmout stanovisko, odpoutat se a jít dál. V takovém případě mozek neustále dokola provádí analýzu dotyčného i situace, my neustále prožíváme velmi silnou negativní emoci, a energie z ní uvolněná – jelikož není využita konstruktivně – působí destruktivně na nás samé, potažmo na naše okolí (aniž bychom si to mnohdy sami uvědomovali).

Jaké je řešení?

Udělat, co po nás mozek chce.

1) Vyhodnotit dotyčného a situaci

2) Zaujmout stanovisko

3) Přijmout patřičná opatření

4) Opustit/odpoutat se (objektivně i subjektivně).

Opakem lásky není nenávist. OPAKEM LÁSKY JE NEZÁJEM!