ASOCIAČNÍ VZORCE

Na spoustu nevyhovujících situací, nebo situací s opakujícími se stále stejnými nebo velice podobnými scénáři a emocemi, pouhá změna chování či „přístupu“ často nefunguje vůbec nebo funguje velice krátkodobě.

Proč to tak je?

Emoce asociovaná na situaci, uložená v podvědomí a spuštěná v okamžiku podobnosti charakteristických znaků situace, bývá totiž mnohem silnější než jakékoliv předsevzetí. Sama z podvědomí spouští z minulosti uložené ochranné vzorce chování (ať již jsou to vzorce převzaté či vnucené, funkční či dysfunkční) a zásadním způsobem ovlivní naše prožívání a rozhodování. Pouhá změna chování či „přístupu“ bez identifikace a změny vzorce asociačního je nejen energeticky velice náročná, ale z dlouhodobějšího hlediska zcela neudržitelná (více o změně chování zde )

Identifikací asociačního vzorce, k níž dochází retrospektivní analýzou vzorců chování a reakčních vzorců, navíc klient získává odpověď na nejpodstatnější otázku: PROČ? Proč se cítím, jak se cítím, proč se mi některé nepříjemné emoce stále opakují, proč došlo/dochází ke kolizní situaci/kolizním situacím… S identifikovaným asociačním vzorcem, který tímto přechází z podvědomí do vědomí, již může klient pracovat, uvědomuje si jej, zaujímá vůči němu vlastní, emočně zabarvený postoj a vzorec přepisuje. Spolu s tím si pak vytváří novou sadu reakčních vzorců a vzorců chování dle vlastních potřeb a zejména dle vlastní přirozenosti. Výsledkem je pak trvalá změna parametrů dříve problematických a kolizních situací.

EMOČNÍ INTELIGENCE A MOTIVACE

Jako bývalý příslušník 4. brigády rychlého nasazení, poté Vojenské policie (Bezpečnostní a ochranná služba) a následně také v civilním sektoru jako podnikatel, jsem měl možnost poznat pravidla hry ve vysoce konkurenčním prostředí a porovnávat je s pravidly, která platí mimo něj .

V prostředí se srovnatelnými morálně-volními a intelektuálními parametry je klíčovým determinantem úspěchu a neúspěchu (ať již v rovině pracovní, obchodní nebo mezilidských vztahů) stupeň rozvoje emoční inteligence (EQ) – tedy způsob, jakým jedna i druhá strana nakládá se svými emocemi.

Snaží se své negativní/nepříjemné emoce potlačit/nevidět/ignorovat a pozitivní/příjemné emoce „vymýšlet“ a vynucovat (iluze pozitivního myšlení)? Nebo své emoce, ať již pozitivní nebo negativní, využívá, třídí, uděluje jim priority a těží z jejich značného informativního a budivého potenciálu (konstruktivní myšlení)?

Stupeň rozvoje emoční inteligence pak ovlivňuje nejen celkovou mentální kapacitu a kondici dotyčného (vymýšlení, vynucování a potlačování je extrémně vyčerpávající) a jeho výkonnost, ale také jeho rozhodovací procesy (relevanci i přesnost takových procesů díky spojení emočního a logického algoritmu v jeden, synergicky fungující celek). Emoční inteligence a stupeň jejího rozvoje pak hraje významnou roli také v rovině reálné osobní motivace (ta je skupinou reálných/autentických emocí spojených v konstruktivně využitelnou veličinu).

Emoční inteligence (EQ) je na rozdíl od IQ schopnost, kterou je možné si osvojit, naučit se ji a dále ji rozvíjet.

Práce s emocemi a celkový rozvoj EQ je nedílnou součástí mé práce s klienty.

METODIKA

Zkušenosti, které předávám svým klientům, nenesou stigmata filosofických úvah vyčtených z knih o tom, jak by „to mělo vypadat“ a jak by se měli všichni chovat.
Ve své práci jsem nakloněn racionálnímu axiomaticko-deduktivnímu myšlenkovému schématu a kvantovému způsobu vyhodnocování.
Jednotlivým okolnostem a faktorům nepřiřazuji absolutní jedničku (absolutně dobré) ani absolutní nulu (absolutně špatné).
Zvážíme-li, že daný prvek či vlastnost může být relativní jedničkou i nulou zároveň, máme k dispozici celé spektrum možností, jak s tímto prvkem naložit. Na řadu pak mohou přijít konstruktivní otázky: za jakých okolností, podmínek, z jakého úhlu pohledu a pro koho je daný prvek jedničkou či nulou; jak tyto podmínky a okolnosti změnit, jakým směrem vyvíjet snahu, a v neposlední řadě – jak z relativního prvku „nula“ vytěžit maximum a v konečném důsledku jej proměnit v sérii jedniček.
Za absolutní naopak považuji individuální vnímání konkrétní problematiky konkrétním klientem a jeho reálné emoce z dané problematiky vycházející.