Binární základ je jasný – nic nemůže existovat bez svého protipólu. Resp. může, ale člověk není schopen takovou skutečnost zaregistrovat. Tma v našem světě nemůže existovat bez světla, radost bez smutku, láska bez lhostejnosti…
Na binárním základu fungují klasické počítače, jejichž základní jednotkou je jeden bit. Bit má hodnotu 0 (nula) NEBO 1 (jedna). Série jedniček a nul nám pak dávají data.
Procesy a děje v našem světě však probíhají kvantově – jejich charakter nelze definovat absolutní hodnotou.
Představíme-li si pro názornost kvantový počítač, nebude jeho jednotkou bit (0 NEBO 1), ale Qbit. Ten je jedničkou (1) i nulou (0) ZÁROVEŇ (viz Schrödingerova kočka).
Co tedy v praktickém životě rozhoduje o konečném výsledku? Kvantum proměnných!
Příklad:
Dostaneš se na požadovanou školu. Lze tuto holou informaci „očesanou“ o všechny proměnné označit za všeobecně dobrou zprávu? Nelze. Pro člověka, který skončil u zkoušek za tebou a už se na školu nedostal, to v danou chvíli dobrá zpráva není.
A to jsme teprve u první proměnné. Pokračovat můžeme dalšími: Bude tvé přijetí dobrou zprávou pro školu? A jakmile školu dokončíš, bude to dobrá zpráva pro Tvé budoucí klienty nebo dokonce pacienty? A v neposlední řadě: je přijetí na tuto školu dobrou zprávou pro tebe stran tvého osobnostního profilu (přinese ti daná škola/obor a následně práce kýženou vnitřní satisfakci a naplnění)?
Náš mozek je postaven tak, aby dokázal fungovat na kvantové i binární úrovni. Binární úroveň je jednoduchá, primitivní a nestojí příliš mnoho úsilí. Proto se k ní spousta lidí uchyluje. Jednička nebo nula, ano nebo ne, dobré nebo špatné…tečka.
Nepřemýšlí nad proměnnými, nehledají je a nevyhodnocují, čímž se připravují o obrovský informační a zkušenostní potenciál a CELOU ŘADU MOŽNÝCH ŘEŠENÍ. Ze situace, ať již aktuálně/relativně pozitivní nebo aktuálně/relativně negativní, nedokáží vytěžit více než JEDINÝ OKAMŽIK z JEDINÉHO ÚHLU POHLEDU.
Nejhorší na celé situaci je, že binárně jsme se naučili vyhodnocovat a označovat i jevy, mající čistě kvantový charakter: naše EMOCE. Ty příjemné máme za „dobré“, ty nepříjemné za „špatné“. Strach, zlost, frustrace = „špatné“ = potlačit, nahradit, vytěsnit. Přitom jsou to emoce s největším budivým/energetickým potenciálem. Nejsou v zásadě „špatné“ ani v zásadě „dobré“. Zkrátka jsou a jejich výsledek záleží na tom, jak s nimi dokážeme naložit a jak je dokážeme využít (např. výše uvedené emoce nás mají apriori chránit, zabránit upadnutí do role oběti, přimět nás začít dělat věci jinak…)
Obecně negativní události, zážitky či zkušenosti nemusí být nutně „špatné“ – paradoxně tomu bývá právě naopak. Díky negativním věcem si dokážeme vážit těch pozitivních, pod tlakem získáváme informace o nás samých i našem okolí, objevujeme svůj vnitřní potenciál, zdokonalujeme se, sílíme…
Pozitivní události, zážitky a zkušenosti zase nemusí být nutně „dobré“. Ztrácíme ostražitost, stagnujeme, lenivíme…
A nebo také ne 
Konečný výsledek závisí na kvantu proměnných – naše reakce a činy jsou tím nejvýznamnějším!
