LOGIKA vs EMOCE

Lidské emoce byly dlouhou dobu vnímány jako jakýsi rušivý, méně podstatný element, který člověku brání v dosahování logicky stanovených cílů. Element, který je nutné potlačit, ignorovat nebo nahradit logikou.

Každý den však sami cítíme, že to celé tak nějak není úplně pravda. Zažíváme emoce radosti, smutku, lásky, strachu, soucitu… a rozhodně o nich nelze říci, že by byly nepodstatné, že by šly ignorovat nebo něčím nahradit.

Ve skutečnosti jsou emoce jediným důvodem, proč každé ráno vstaneme z postele a děláme, co děláme.
Ať už je to strach, že přijdeme např. o zdroj příjmů, touha něco udělat či dokázat, nebo se na někoho či na něco těšíme… emoce je spouštěčem každé naší činnosti a je přítomna v každém našem rozhodovacím procesu – i když si ji v daný okamžik nemusíme vůbec uvědomovat.

Nejde pouze o psychologii, jde o fyziologii….

S prožitím každé emoce se do krve vyplaví celá řada hormonů – noradrenalin, adrenalin, serotonin, dopamin, kortizol…. které zase spouští celý řetězec somatických pochodů – zrychlení či zpomalení srdečního rytmu, dechové frekvence, mentálních funkcí, změny průsvitu cév atd. Sami si můžeme vybavit, kolik energie se v nás uvolní a co se děje s naším tělem, když nás kupříkladu něco naštve a cítíme zlost, která nás doslova vystřelí z tenisek, nebo když nás naopak něco potěší a cítíme radost a satisfakci….

Emoci „nevymyslíš“

Emoce jsou autentickou odpovědí našeho mozku na stávající situaci. Jsou výsledkem podvědomého porovnání vnější reality, s naší vnitřní přirozeností. Jsou nezávislé na logice – nelze je vynutit. Jakákoliv snaha o jejich potlačení (běžná zejm. v případě emocí negativních) nebo jejich vymýšlení a vynucování (tak zvané „pozitivní myšlení“) jsou praktiky nejen nesmyslné, ale hrubě kontraproduktivní – vytváříme si iluzi emoce, která neexistuje = původní emoce je nevyřešená a nezpracovaná, udržení požadované iluze nás stojí spoustu volní energie a zároveň se připravujeme o informační a budivý potenciál původní autentické emoce. Podobné snahy o nahrazovaní emocí logikou nebo používání logiky k vynucování a potlačování autentických emocí tak ve výsledku sice přináší chvilkovou úlevu, ale za cenu obrovské ztráty vlastní energie a ztráty kontaktu s naším podvědomím (svým emocím nevěříme).

K čemu nám tedy emoce jsou, když je nemůžeme „ovládat“?

Můžeme je VYUŽÍVAT. Každá emoce je impulzem (někdy příjemným, někdy nepříjemným) a informační zprávou. Pomocí logiky můžeme své emoce spolu s jejich značným energetickým potenciálem efektivně směrovat a měnit parametry stávající reality tak, aby odpovídala našim emočním požadavkům.

Pravidlo příčiny a důsledku: Emoce je odpovědí na danou situaci a její parametry. Samotná emoce situaci nemění a člověk nezmění samotnou emoci – nepřikáže si něco cítit, protože “by to tak měl cítit”. Svým konáním však člověk může změnit stávající realitu = parametry situace. Změní-li se parametry situace, změní se i emoce z této situace vycházející.

Emoční Inteligence

Schopnosti spojit emoce a logiku v jeden, SYNERGICKY fungující celek, říkáme emoční inteligence.
Emoční inteligence je dovednost, kterou je možné si osvojit – naučit se jí a dále ji rozvíjet.

Ve svém základu zahrnuje EQ schopnost jednotlivé emoce třídit, dle jejich řádu jim udělovat priority a spojovat je v konstruktivně využitelnou veličinu – motivaci – a to v obou jejích polaritách (pozitivní i negativní)

Pokročilý rozvoj emoční inteligence pak zapojuje do vědomých rozhodovacích procesů velice výkonná emoční podvědomá centra mozku (emoční algoritmus), čímž činí tyto procesy nesrovnatelně efektivnějšími a přesnějšími, než v případě zapojení pouze samotného algoritmu logického.

Tutoriál EMOČNÍ INTELIGENCE I. ANATOMIE EMOCÍ zde: