VZNIK A FUNKCE

Asociační vzorec vznikne prožitím primární (zcela jedinečné) situace nebo situace s velmi silným emočním nábojem. Je složen z emoce, která situaci provází, a informace, která situaci popisuje. Zatímco emoce je uložena v emoční paměti nezměněná, informace, popisující situaci, je značně zredukována a uložena v podvědomí v podobě markantů – jednoduchých charakteristických znaků situace. V rámci podvědomé analýzy fungují tyto markanty jako štítky v kartotéce a mozek je vždy porovnává s každou další nastalou situací. Pokud najde shodu mezi markanty nastalé situace a markanty uloženého asociačního vzorce, je daný asociační vzorec okamžitě spuštěn včetně emoce s ním spojené.

Přestože tedy můžeme situaci vnímat jako jinou či novou („teď to bude jiné, už jsem se poučil…!“), náš mozek ji díky podobnosti charakteristických znaků vyhodnotí již na úrovni našeho podvědomí jako „stejnou“, automaticky spouští stejný asociační vzorec a my v této situaci prožijeme stejnou emoci, která přímo ovlivní naše prožívání i chování. Je-li v podvědomí uložen pro mezilidské vztahy např. vzorec „jsem hloupý(á)“, případně „nejsem dost dobrý(á)“ bude tento vzorec spuštěn pokaždé, když se ocitneme v situaci, která ponese charakteristické znaky interakce s osobou/osobami našeho zájmu.

Takřka okamžitě po spuštění asociačního vzorce dochází k automatickému spuštění reakčního vzorce a vzorce chování, které jsou na daný asociační vzorec navázány. Spuštění somatických procesů, jako je vyplavení odpovídajících hormonů, které následně ovlivní frekvenci dýchání, srdečního rytmu, konstrikci či dilataci cév atd., probíhá paralelně se spuštěním reakčního vzorce a vzorce chování a je ovlivněno zejména emocí, v asociačním vzorci obsažené.

ZMĚNA CHOVÁNÍ

Asociační vzorce vznikají a pracují na úrovni podvědomí, člověk si je tudíž neuvědomuje. Následné spuštěné reakční vzorce a vzorce chování si člověk již uvědomovat může (většinou ovšem až zpětně), jejich změna je však bez znalosti asociačního vzorce, který je spouští, značně omezená, a to ze dvou důvodů:

1) Vysoká energetická a časová náročnost

Člověk může své reakce a chování do jisté míry ovládat podobně, jako může ovládat například své dýchání. Každý dokáže vědomě svůj dech zrychlit, zpomalit i zadržet. Dýchání, stejně jako chování a další procesy v lidském těle, jsou však řízeny na základě mimovolních podvědomých schémat. Ovládat a nahradit tato podvědomá schémata vůlí je možné pouze za předpokladu neustálého soustředění se na tuto činnost, což je časově i energeticky velice náročné a významně omezuje výkonnost dotyčného. Snaha celý den vědomě ovládat své chování je stejně energeticky a časově náročná, jako snaha celý den vědomě dýchat. Možné to je, ale jen na malou chvíli (do prvního rozptýlení) a ve velmi omezeném rozsahu (viz níže).

2) Omezený výběr možností

Člověk má v konkrétní situaci vždy na výběr pouze ze dvou možností reakce, a těmi jsou útěk nebo útok, případně jejich intenzita (přímo na pomezí útěku nebo útoku bude paralýza). Každá z těchto variant je ovšem DEFINOVÁNA uloženým vzorcem chováním, který přímo vychází ze vzorce asociačního. Ve finále tedy volíme mezi jednou či druhou stranou té stejné mince. Ať již člověk zvolí uložený útěkový vzorec chování nebo vzorec útočný, každá z těchto variant povede pouze k potvrzení uloženého asociačního vzorce, který reakci vyvolal.

Polaritu reakce a s ní spojeného vzorce chování si můžeme znázornit na přímce pomocí barev. Přímkou je v tomto případě asociační vzorec konkrétní situace, barvami jsou možnosti reakce. Na jednom konci přímky je barva bílá (útěkový vzorec chování), na druhém barva černá (útočný vzorec chování). Obě barvy (možnosti reakce) se nacházejí na stejné přímce (stejném asociačním vzorci), jen každá na jiném konci jejího spektra.

Pokud si má mozek jedince vybrat mezi černou a bílou, vždy zvolí jednu z těchto možností, případně kompromis v podobě barvy šedé (paralýza). Nikdy jej však „nenapadne“ zvolit oranžovou či zelenou, jelikož je ve vzorci zkrátka nemá.

POTVRZOVÁNÍ

Jednou z klíčových vlastností asociačních vzorců je jejich schopnost potvrzovat si svoji oprávněnost a funkčnost. Tato schopnost má za následek podvědomé vyhledávání a vytváření situací, ve kterých se vzorec může uplatnit a potvrdit.

Předsevzetí typu: „Teď to bude jiné, už jsem se poučil“, nebývají úspěšná, jelikož se stejným asociačním vzorcem bude docházet k vytváření stejných situací, řešených stejným nebo velice podobným způsobem. Jedinou změnou může být pouze jejich polarita, závisející na volbě útěkové či útokové reakce/chování.

ZMĚNA PATOLOGICKÉHO ASOCIAČNÍHO VZORCE

Analýzou reakčních vzorců, vzorců chování a emočních pochodů dotyčného lze konkrétní asociační vzorec, vázaný na konkrétní situaci, identifikovat a popsat. Identifikací a popisem asociačního vzorce dochází k jeho přesunu z podvědomí do vědomí, což dotyčnému umožní uvědomění si tohoto vzorce. Zde již člověk zaujímá k asociačnímu vzorci vlastní, emočně zabarvené stanovisko „ano/ne“ a se vzorcem je možné dále pracovat. Pokud se jedná o patologický asociační vzorec, je možné jej odstranit a vytvořit vzorec nový.

Patologické asociační vzorce jsou vzorce, které neodpovídají přirozenosti dotyčného. Jedná se o chybné vzorce, které nekorespondují s vnitřní a mnohdy ani vnější realitou jedince. Přesto jsou tyto vzorce v jeho podvědomí uloženy jako fakt a dotyčným zpracovány jako pravda či skutečnost, i když pravdou a skutečností z objektivního hlediska nejsou nebo být nemusí.

Odstraněním původního patologického vzorce vznikne v psychice dotyčného „prázdné místo“ v celé konkrétní rovině jeho reagování a chování, jelikož na původní asociační vzorec jsou navázány reakční vzorce a vzorce chování s ním spojené.

Toto „prázdné místo“ musí být následně zaplněno nejen vytvořením nového asociačního vzorce, ale také vytvořením nových reakčních vzorců a vzorců chování, které budou nový asociační vzorec potvrzovat. V případě pouhé identifikace patologického asociačního vzorce bez vytvoření soustavy nových vzorců, bude mozek jedince dále používat vzorce původní, jelikož žádné jiné „nezná“.

U silně motivovaných jedinců lze vytvořit základní soustavu nových vzorců jedné konkrétní roviny v časovém horizontu několika týdnů. Platformou celého procesu je vždy pouze jedinečnost a přirozenost dotyčného bez ohledu na všeobecně společensky stanovené hodnoty = série nových vzorců musí korespondovat s emočním, hodnotovým a morálně-volním potenciálem konkrétního klienta. Musí být v souladu s jeho vnitřní přirozeností, nikoli v souladu se společenským dogmatem.

ZÁVĚR

Asociační vzorec je příčinou, následné reakce, chování a prožívání jeho důsledkem. V případě, kdy se člověk opakovaně ocitá v situacích, které jsou mu nepříjemné a které jsou v rozporu s jeho přirozeností, snaha o změnu chování není řešením. Z dlouhodobého hlediska je změna chování neudržitelná a řešení kolizní situace logickou cestou na úrovni vědomí nám dává jen velice omezené možnosti (útok/útěk), přičemž každá z těchto možností vede opět pouze k potvrzení uloženého asociačního vzorce. Chceme-li zásadně změnit situace, v nichž se ocitáme, je zapotřebí identifikovat a změnit nejprve asociační vzorec, na základě kterého tyto situace podvědomě vyhledáváme a vytváříme a na základě kterého se v těchto situacích rozhodujeme, chováme a reagujeme.